Galula podruhé

Jak jsem včera psala, vydali jsme se dnes podruhé do Galuly, podívat se do partnerské školy, jak pokročily práce na třídě mateřské školky. Cesta, jak se dalo očekávat, byla dobrodružná, protože jsme tentokrát nejeli autem, ale dostupnými místními dopravními protředky. Problém je, že denně jede jeden autobus z Galuly do Mbey a zpět, ale v opačném pořadí, než jsme potřebovali. Takže bylo potřeba najít auto , které jede směrem, kterým chceme. Nakonec jsme domluvili motorku. Při dvouhodinové jízdě ve třech na jedné motorce po strašné cestě Chris s láskou vzpomínal na své auto J. Jednu část vzal motorkář nějakou zajímavou zkratkou – občas jsme projížděli bahnem a hrozilo nám, že v něm i s motorkou skončíme a taky to byla úzká cestička lemovaná trnitými keři. Ale brali jsme to jako dobrodružství. Poslední úsek jsme museli dojít pěšky. Bývá zde policie a jízda ve třech na jedné motorce se jim nepozdává. Při našem pochodu jsme za chvíli na policisty narazili – jeli ve třech na jedné motorce J. Do školy jsme dorazili pěkně zahřátí (Galula je místo, kde je opravdu velké horko) a hladoví.

Co se týká práce na třídě mateřské školky, byli jsme velmi spokojení. Udělali spoustu práce – vnější i vnitří omítky, vyrobili a zasadili okna a dveře. Nakonec zbyde i materiál na dokončení podlahy, z toho máme velkou radost. Byli by moc vděční, pokud by jim partnerská škola z Dubňan pomohla v příštím roce tuto třídu dokončit. Hlavní je, že už ji můžou nyní používat. Žáci nám zazpívali několik písní a předvedli pár akrobatických kousků. Také nám předali spoustu pozdravů a díků pro jejich partnerskou školu. Rádi vyřídíme.

Zpět jsme museli opět trochu popojít. Sehnat odvoz na zpáteční cestu byl problém. Všechny auta se totiž vracely z Mbey do Galuly, tedy opačným směrem. Po několika hodinách nás vzalo nákladní auto. Bylo naštěstí docela prázdné. Proti nám jezdili auta vrchovatě naložená a na tom všem nákladu ještě seděli lidé. Na korbě náklaďáku jsem samozřejmě způsobila pozdvižení. Ale protože přepravovali i dřevěnou kostru křesla, okamžitě mi na něm uvolnili místo, takže jsem cestovala v rámci možností  velmi pohodlně. Vzhledem k tomu, že při jízdě po této cestě se vždy zvedají do výšky oblaka prachu, je asi lehce představitelné, jak jsme po cestě na motorce a otevřeném náklaďáku veřer vypadali J.