Ilenge, Kisa, Igogwe

Ve čtvrtek na nás čekala další dlouhá cesta. Naší první zastávkou byla škola Ilenge.  Pro tuto školu jsme našli partnerskou školu při Chrisově návštěvě v České republice. Škola je menší než  v Galule. Má 331 žáků a dostatek učitelů. Škola velmi dobře spolupracuje s vesnicí. To, co je zde, slouží nejen škole, ale celé vesnici. Stejně tak, když je něco potřeba udělat, podílí se na tom společně (stavba toalet byla spolufinancována rodiči). Nikdy na potřebnou věc nedostanou celou částku. 

Mají zde rozestavenou třídu, kterou potřebují, ale už nemají peníze na její dokončení. Samozřejmě je potřeba opravovat třídy, nemají tady zavedenou vodu, potřebují více toalet....je tu taky řada sirotků, kteří nemají na uniformu, sešity.

Při příležitosti  naší návštěvy se sešla nejen celá škola, ale i zástupci vesnice a rodičů. Velmi mile nás přivítali. Každý z nich nás chtěl obdarovat. Bylo pro mě velmi těžké přijat všechny dary a pozornosti, kterýma nás zahrnuli, protože jsme pro ně ještě nic neudělali. Ale odmítnout se nedalo. Máme teď v autě spoustu avokáda, ananasů, kukuřice i velký trs banánů. Zítra to vše vezneme do sirotčince do Mahanga, kde to určitě uvítají, protože až na kukuřici v Mahangu tyto věci nenajdete. Chris dostal kohouta, kterému pak celý den vyhrožoval, že bude jeho večeří, což k mému překvapení myslel vážně – už je po smrti (tedy kohout).

Skupinka rodičů si pro nás připravila i vystoupení s bubny a tancem a pak nás ještě pohostili mimo jiné výborným 100% juicem z avokáda a ananasu J. Když jsem si včera kupovala avokádo, bylo mi řečeno, že je velmi tučné. Proto jsou údajně některé ženy v oblasti města Tukuy (kde máme blízko partnerskou školu Kisa)  tlusté. Jí totiž hodně avokáda a banány, které tu rostou.Z avokáda tady dělají olej. Továrna na jeho výrobu je blízko školy v Ilenge.

Další cesta vedla do partnerské školy Kisa. Tato škola je opravdu ve špatném stavu. Partenská škola z Ratíškovic zde opravila již 2 třídy. Letos chtěli dokončit opravu těchto dvou tříd a nakoupit vše potřebné pro ně (lavice, učebnice). Na místě jsme se od ředitele dozvěděli, že se tato škola bude stěhovat. Sousedí s anglickou církevní školou, která se rozšiřuje. Takže tato škola odkoupí budovy naší partnerské školy a za tyto peníze se postaví naše škola na jiném místě. Ještě není přesně určeno kdy se tak stane, ale ředitel školy neviděl jako perspektivní opravovat budovu, o kterou přijdou. Shodli jsme se tedy na tom, že upustíme od dokončení oprav  a nakoupíme to, co jim při výuce velmi chybí – učebnice a necháme vyrobit lavice. Jsou to zároveň věci, které si mohou odnést do nové budovy školy.

Cestou zpět jsme se zatstavili v Igogwe, kde jsme asistentovi ředitele nemocnice a sirotčince pro malé děti předali léky určené do nemocnice a oblečení a sunar apod. pro děti vsirotčinci - vše od Katky z Prahy.

V Mbey jsme pak ještě v organizaci pomáhající starým lidem předali vitamíny a léky proti bolesti, které Katka taky poslala. Moc děkují.

Dnes začala z chladiče v Chrisově autě téct voda. Chris tam něco nasypal (nebudu se pokoušet vysvětlit co, stejně bych napsala nějakou blbost), ale přihlížející mu říkali, že stejný účinek má to, když tam nasype čaj J. Takže než se zítra vydáme dále na cestu, bude se muset Chris autu trochu věnovat.

Kromě toho, že jsem dnes potkala spoustu milých lidí, mě potěšilo, že ač se mi rozbila bota v nejméně vhodnou chvíli, na ulici mi ji za pár korun opravili (konkrétně za 4,50)J. A taky že u nás je zima a tady krásně teplo. Už mám několik nabídek na práci (učení), tak si ještě rozmyslím, jestli tu nezůstanu. Jen se musím naučit svahilsky J.